Metoda přiřazování osob do skupin dle vlastností a vhodného přístupu k nim
K tématu typologie osobností – sám používám dvojici svých metod „členění podle vlastností přídavkem k vzoru“ a „členění podle vhodného přístupu s přídavkem ke vzoru“. Obě jsou velmi podobné, liší se pouze „natočením rastru mřížkových sít“, či zjednodušeně – zda je dělíme podle toho, co vidíme, jak se chovají, nebo podle vhodného přístupu (od nás) vůči nim.
Obě metody vycházejí ze souboru různých lidí, které při třídění do skupin dostatečně dobře známe. Měli bychom počítat s co nejvíce jejich vlastnostmi, a brát v úvahu také kombinace silných vlastností (ať už jedním, nebo druhým směrem). Naopak vlastnost, kterou mají všichni v dost podobné míře, při jejich členění zpravidla zanedbáváme.
Postup je následující:
- Vybereme některého člena základního souboru, zpravidla někoho, koho velmi dobře známe, a koho můžeme považovat za přibližnou typickou ukázku daného souboru osob (dále „základní soubor“)
- Vezmeme dalšího člena základního souboru (ideálně co největší opak prvního posuzovaného člena), a zjišťujeme, zda jsou jeho vlastnosti (u první metody) nebo vlastnosti vhodného přístupu k němu (u druhé metody) v zásadě dostatečně podobné jemu, abychom ho zařadili do dané skupiny, nebo naopak dost odlišné na to, abychom jej použili jako základ pro novou skupinu
- Vezmeme dalšího člena základního souboru, a postupujeme již nyní následovně:
- Porovnáme jeho vlastnosti s vlastnostmi členů v první skupině
- Porovnáme jeho vlastnosti s vlastnostmi členů v každé další skupině, než nalezneme takovou, do které dostatečně spadá
- Pokud si nejsme jisti, do které skupiny více daný člen spadá, porovnáváme jeho vlastnosti / vlastnosti vhodného přístupu k němu s vlastnostmi typickými pro dané skupiny, a porovnáváme, čemu je blíže. To však jen v případě, že do vícero různých skupin by mohl snadno spadat, ne abychom jej prostě někam umístili.
- Pokud ani do jedné ze skupin nespadá, použijeme jej jako základ další skupiny
- Pokud má libovolná skupina alespoň tři členy, hledáme co nejvíce společných vlastností, ty následně posuzujeme při přidávání každého dalšího člena (abychom každého dalšího člena nemuseli nutně posuzovat vzhledem ke všem dosavadním členům skupiny) a případně aktualizujeme
- Po rozdělení všech členů do skupin zjišťujeme od nejmenších skupin, zda by nebylo možné je sloučit s jinými skupinami. Postupně takhle prověřujeme jednotlivé varianty. A je velmi pravděpodobné, že při postupném třídění jsme si neuvědomili, že někteří mají určitou vlastnost, kterou má jiný, později posuzovaný.
- Postupně, od prvního posuzovaného, provádíme přeposouzení jednotlivých členů, zda právě ta skupina, ve které jsou, je jim nejpodobnější (z hlediska posuzovaných vlastností / z hlediska vhodného přístupu). V případě dostatečného odůvodnění můžeme i v této fázi provádět slučování, či naopak rozdělování skupin. Fáze je ukončena ve chvíli, kdy nemáme žádné pochybnosti o přořazení jednotlivých členů do jednotlivých skupin.
- Po dokončení tohoto třídění pro každou skupinu stanovíme název, nalezneme nebo z nalezených stanovíme typické výrazné vlastnosti, a uvedeme též další výrazné vlastnosti jednotlivých členů skupiny.
- Při nástupu libovolného nového člena je vhodné nejdříve postoupit podle kroků v odstavci 3, a následně opakovaně ve vhodně volených intervalech po vhodně volenou dobu provádět kompletní přeposouzení. A to buď téhož souboru (základního), nebo souboru, jehož je základní soubor podmnožinou, nebo i souboru, jež je podmnožinou základního souboru.
- V případě odchodu, byť jediného a málo významného člena, je vhodné též postupovat podle odstavce 7.
- Nově vzniklý, či změněný soubor dle odstavců 7 a 8 se považuje za nový základní soubor, se kterým následně budeme pracovat.
Důležité informace k uvedeným metodám
- Největší možnou chybou je někoho přiřadit do existující skupiny jen proto, aby netvořil samostatnou skupinu
- Skupiny mohou mít velmi různorodé velikosti, lze očekávat, že některé skupiny budou výrazně větší, než jiné
- Každý posuzovatel může mít velmi odlišné výsledky těchto metod, a přesto mohou být obě správné – záleží na konkrétních vlastnostech jednotlivých posuzovatelů. Platí ale, že pokud dva, si svými vlastnostmi podobní posuzovatelé, mají diametrálně odlišné výsledky, je vhodné se zamyslet nad dodržením základních pravidel při realizaci těchto postupů ze strany jednotlivých posuzovatelů, ačkoliv se nejedná o jasný důkaz, že při použití této metody alespoň jeden z nich pochybil. Naopak, i dva diametrálně odlišní pozorovatelé, mohou mít i velmi podobné výsledky (ačkoliv se to spíše neočekává)
- Protože posuzujeme jednotlivě a postupně, a každý má jiné výrazné vlastnosti, a každý soubor má jiné společné vlastnosti členů, neexistuje možnost předem zcela jednoznačně posuzované vlastnosti jednoznačně definovat. Každý je jiný, a každý posuzovatel je jiný.
- Rozřazení do skupin podle těchto metod není automaticky rozdělením do skupin, ve kterých se bude členům nejlépe pracovat, ačkoliv tato dvě rozřazení mohou a nemusejí být velmi podobná až zcela shodná.
- U každého se uvedené vlastnosti mohou postupně lišit v čase (krátkodobě, střednědobě i dlouhodobě), a to se týká jak vlastností člena souboru, tak i vlastností posuzovatele a vlastností vhodného přístupu k jednotlivým členům
- Není chybou, pokud posuzovatel je zároveň členem souboru
- Ideální postup by měl být následující:
- Analýza vlastností jednotlivých členů souboru, vhodné je včetně přímého dotazování se na některé vlastnosti
- Metoda přiřazování osob ke skupinám dle jejich vlastností
- Metoda přiřazování osob ke skupinám dle vlastností vhodného přístupu k nim
- Je-li třeba, shlukování osob do skupin podle vzájemných vztahů, jejich vlastností a vlastností vhodného přístupu k nim, a to buď pomocí teorie grafů a jejích nástrojů shlukové analýzy, nebo pomocí vyobrazení jednotlivých vlastností a následné shlukové analýzy (tato metoda může být výrazně přesnější, pokud nejsou zvláště velké rozdíly mezi vztahy mezi členy v základním souboru, ovšem je vždy sama mnohem náročnější)
- Po provedení celé analýzy dojde k přípravě samotné realizace výstupů a poznatků celé analýzy
- Nakonec dochází k samotné realizaci
Uvedené metody se mi již v praxi osvědčily, tak hurá do jejich použití
Ano, „analýza dílčích skupinek“ (lze je vyjádřit Vennovým diagramem, nebo můžeme vytvořit i jeho modifikaci) je jedním z nástrojů, které používám, a využívám to paralelně s nástroji teorie grafů (zejména s použitím Floydovy matice). Metodu dílčích skupinek jsem nezmínil, neb ji nepovažuji za metodu spadající do metod založených na typologii osobností, ale spíše do skupiny, nazývatelné „aplikované metody analýzy kolektivních vztahů“. Na druhou stranu, do této skupiny metod by patřila i metoda s využitím teorie grafů.
Analýza dílčích skupinek však naráží na častější proměnlivost měřených údajů, což pro použití kvalitních dat znamená nutnost jejího častějšího provedení. Ideální je však pravidelná kombinace obou metod.
Část popisu metody je v souboru níže.